8. Kapitola
"Když pak Beránek otevřel sedmou pečeť, nastalo ticho v nebi na půl hodiny." (v. 1)
Prvních šest veršů přesně objasňuje, co je obsaženo v sedmé pečeti a co se děje. V prvním verši je náhlým mlčením vyjádřen úžas nad děním, jaké zde nikdy nebylo, které bere dech.
Prorok Izaiáš svědčí o nebeských zástupech, že neustále volají: "Svatý, svatý, svatý jest Pán zástupů!" (Kap. 6:3) Jan píše, že také ty čtyři živé bytosti bez ustání ve dne i v noci volají: "Svatý, svatý svatý je Pán, ten všemohoucí Bůh, který byl, a který je a který přijíti má!" (Zjevení 4:8)
Při otevření sedmé pečeti je najednou úplné ticho. Je to okamžik největšího překvapení; všechny nebeské zástupy mlčí půl hodiny. To se děje v okamžiku, když se trůn milosti stane trůnem soudu a rozpoutá se hněv Boží. Pro celé nebe je velikým překvapením dokonání spásné rady, kterou Bůh od věčnosti učinil.
Jako v předešlých pečetích byl čten a brán zřetel na celý text, který k tomu náleží, tak tomu musí být i v poslední pečeti. Teprve od 2. verše je nám oznámeno, co sedmá pečeť obsahuje a co se pak děje:
"A viděl jsem sedm andělů stát před Bohem; jim bylo dáno sedm pozounů.
Pak přišel jiný anděl a přistoupil se zlatou kadidelnicí v ruce k oltáři a bylo mu dáno mnoho kadidla, aby je za modlitby všech svatých položil na zlatý oltář, který stojí před trůnem Božím; a dým kadidla za modlitby svatých stoupal z ruky anděla před Bohem vzhůru.
Na to vzal anděl kadidelnici, naplnil ji žhavým uhlím z oltáře a mrštil jí na zem dolů; tehdy zazněly hromové rány a hlasy, blýskání a zemětřesení." (v. 2-5)
Popis objasňuje, že se v tom čase jedná skutečně o Izrael. V době novozákonní Církve je Ježíš Kristus Prostředníkem a Přímluvcem před trůnem, na kterém obětoval jako Velekněz Svoji krev (Židům 9:11-14). Jeho velekněžská služba je ukončena okamžikem vytržení, když On ty omilostněné, za které nastoupil, vezme k Sobě vzhůru. Po vzetí Církve-Nevěsty se bude jednat o Izrael. Modlitby těch z dvanácti kmenů izraelských, kteří uvěří, nebudou neseny před trůn milosti Kristem, Prostředníkem a Veleknězem: ON v tom čase slaví jako Ženich svatební hostinu se Svou milovanou Nevěstou v nebi. Modlitby těch později zapečetěných stoupají vzhůru a jsou sbírány andělem jako kadidlo a kladeny na zlatý oltář.
Poté, když sedm andělů stojících před Bohem obdrželo pozouny, budou poslední modlitby těch, kteří uvěří z Židů, v kadidelnici kladeny na zlatý oltář před trůn Boží. Pak se trůn milosti obrátí v trůn soudu: hněv Boží prolomí. To je ukázáno žhavým uhlím, jež bude na zemi svrženo. V tom okamžiku si Bůh odepře modlitební klanění, neboť nemůže ve stejný čas přijímat chválu, díkůčinění a dát konečně průchod Svému hněvu. Proto je v nebi ticho.
Když kadidelnice splnila své božské poslání, bude naplněna žhavým uhlím z oltáře, a vržena na zemi, aby se naznačilo, že hněvu Božímu byl dán volný průchod a přichází na zemi. "A těch sedm andělů, kteří měli sedm trub, se připravili, aby troubili." (v. 6) Dílo milosti je pak s národy a Izraelem u konce.
Ze všech pečetí je popsáno v sedmé nejjasněji, co obsahuje; nejsou to žádné tajuplné symboly, jako u jiných pečetí. K sedmé pečeti není proto vůbec potřebí "zvláštního" zjevení. Ty souvislosti jsou skutečně jasné a obšírné. Potom, co se trůn milosti stal trůnem soudu, začnou andělé troubit na pozouny. Tak je to vyjádřeno v biblickém textu, aniž by se tomu mohlo špatně porozumět. Vzpomeňme si, že pozounové soudy mohou přijít až teprve po zapečetění 144 000 (kap. 7).
"A první anděl zatroubil na pozoun: tedy nastalo krupobití a oheň smíšený s krví a bylo to svrženo na zem; tehdy byl spálen třetí díl země a třetí díl stromů shořel a také všecka zelená tráva.
A druhý anděl zatroubil na pozoun: i stalo se, jakoby byla veliká hořící hora vržena do moře; a třetina moře se obrátila v krev; a zahynula třetina stvoření v moři; a třetina lodí se potopila.
A třetí anděl zatroubil na pozoun: tedy spadla veliká hvězda, která hořela jako pochodeň z nebe dolů a padla na třetí díl řek a na prameny vod;
Jméno té hvězdy je Pelyněk. Tedy byl třetí díl vod obrácen v pelyněk a mnozí lidé zemřeli od pití těch vod, protože zhořkly.
A čtvrtý anděl zatroubil na pozoun: i byl udeřen třetí díl slunce a třetina měsíce a třetina hvězd, aby se třetí díl z nich zatemnil, a třetina dne v době svého trvání neměla světla, jako i noci."
První čtyři pozounové soudy jsou namířeny proti přírodě. Zde se přitom jedná o události, které jsou přesně popsány. Potom, co čtyři andělé troubili na pozouny, píše Jan: "Nato jsem tam hleděl a slyšel orla, který letěl vysoko na nebi, volaje silným hlasem: Běda, běda, běda obyvatelům země pro hlasy zbývajících pozounů andělů, kteří mají ještě troubit." (v. 13)