3. Kapitola
Pátý okružní dopis Církvi v Sardis začíná těmito slovy: "Tak mluví ten, kterýž má sedm duchů Božích a sedm hvězd: Znám tvé skutky, máš pověst, že žiješ, ale jsi mrtvý.
Probuď se a posilni ty zbývající, kteří byli blízko smrti! Neboť jsem tvé skutky nenalezl jako dokonalé před Bohem.
Mysli tedy na to, jak jsi spásnou zvěst obdržel a slyšel, drž se toho pevně, a čiň pokání! Ale jestliže nechceš být bdělým, pak přijdu jako zloděj a ty jistě nebudeš vědět, v kterou hodinu na tebe přijdu."
Toto časové období Církve spadá do počátku reformace. Jaké kárání je zde vysloveno! Církev může mít pověst, že je živá, ale přesto může být duchovně mrtvá. Je možné zdánlivě mít duchovní život, dokonce užívat dary, ale jen Duch Boží je mocen vypůsobit duchovní život. Pomazání Duchem se odehrává v duchovním úseku, znovuzrození v Duchu se děje v duši.
Potom je dána výzva: probudit se a posilnit ty zbývající, kteří jsou blízko smrti, neboť skutky nebyly před Bohem shledány jako dokonalé. "Mysli tedy na to, jak jsi obdržel a slyšel, drž se toho pevně a čiň pokání!" Ale i v oněch dnech existoval malý zástup, který se odlišoval od široké masy tak zvaných "věřících". "Ale máš některá jména v Sardis, kteří svá roucha neposkvrnili; tito se mají se Mnou procházet v bílých rouchách, neboť jsou toho hodni."
Zaslíbení jim dané je ještě jednou potvrzeno: "Kdo přemůže, bude oblečen do bílého roucha, a nikdy nevyškrtnu jeho jméno z knihy života a vyznám jeho jméno před Mým Otcem a Jeho anděly." Je možné, že jméno již zaznamenané v Knize života bude z ní vyškrtnuto. Ale z "Knihy života Beránka" nemůže být vyškrtnuto žádné jméno. Ta jedna se týká povolaných, druhá vyvolených.
Když se dopustil Izrael modloslužby, chtěl Bůh jejich jména vyškrtnout z Knihy života, ale Mojžíš vkročil do té trhliny za lid. Chtěl dosáhnout smíření pro ty, kteří se účastnili tance kolem zlatého telete, jež označili za svého boha. "A nyní - odpusť jim jejich hřích! Jestliže ne, pak vyškrtni raději mne z tvé knihy, kterou jsi psal! Pán ale Mojžíšovi odpověděl: Kdo proti mně hřešil, jen jeho jméno vyškrtnu z Mé knihy." (2. Moj. 32:32-33)
U všech věřících nebude korunován začátek, ale konec poutnické cesty.
Časové období Církve v Sardis se rozpínalo asi do roku 1750.
Šesté okružní psaní:
Časové období filadelfské - čas bratrské lásky
V šestém okružním psaní je řečeno: "Tak mluví ten svatý a pravý, který má klíčDavidův, On, otvírá a žádný nemůže zavřít, a zavírá, a nikdo nemůže otevřít:
Znám tvé skutky. Hleď, postavil jsem před tebe dveře otevřené, které není nikdo schopen zavřít; neboť máš sice malou sílu, ale držel jsi se přece pevně Mého slova a Mé jméno jsi nezapřel.
Hleď, Já učiním, že ti ze satanovy synagogy, kteří se nazývají Židé, ale nejsou jimi, nýbrž jsou lháři, se před tvýma nohama budou sklánět a poznají, že jsem tě miloval.
Protože jsi Slovo zachoval a statečně na Mne vyčkával, chci i Já tebe zachovat před hodinou pokušení, která přijde na celý okršek země, aby byli obyvatelé země zkušeni.
JÁ přijdu brzy. Drž pevně, co máš, aby nikdo nevzal tvoji korunu!"
Toto časové období po reformaci je zároveň obdobím otevřených dveří a bratrské lásky. Babylonské vězení bylo roztříštěno a dveře se otevřely k zvěstování evangelia do celého světa. Navzdory malé počáteční síle se věřící drželi pevně Slova a nezapřeli jméno Pána. ON způsobil, že lidé vyšli ven ze "synagogy satanovy" a sklonili se před Pánem pod mocným zvěstováním evangelia v Církvi.
Jak Pán rovněž naznačil, měl přímo za tímto časovým úsekem následovat čas zkoušky, který měl přijít na celou zemi. Zde již oznámil Svůj blízký příchod a napomíná ty Své: "Drž pevně, co máš, aby nikdo nevzal tvoji korunu."
Zaslíbení zní: "Kdo přemůže, toho učiním sloupem v chrámě Mého Boha a on tam své místo již nikdy více neztratí a napíši na něm jméno Mého Boha a jméno města Mého Boha, Nového Jeruzaléma, který přijde dolů od Boha a také Mé nové jméno."
Časové období filadelfské trvalo asi do roku 1900.
Sedmé okružní psaní:
Varování před vlažností a leností
Poslední, sedmý okružní dopis začíná ihned káráním: "Tak pravíten, jenž je Amen, věrný a pravdivý svědek, počátek stvoření Božího:
Znám tvé skutky, že nejsi ani studený ani horký. Ó, kdybys byl studený anebo horký!
Ale protože jsi vlažný, a nejsi ani horký, ani studený, chci tě vyvrhnout z Mých úst.
Protože říkáš: Jsem bohatý, ano, zbohatl jsem a není nic, čeho by se mi nedostávalo, a nevíš, že zrovna ty jsi bídný a mizerný, chudý a slepý a nahý."
Tomuto poslednímu časovému období, které není ani horké, ani studené, tedy je vlažné a lenivé, hrozí Pán, že vyplivne ze Svých úst ty, kteří se k Němu neobrací. To znamená, že nebudou slyšet Jeho volání k prvnímu vzkříšení a vytržení.
Podvodnou domněnku, že duchovně vlastní všechno v plnosti a nadbytku a již nemá ničeho potřebí, Pán kárá těmito slovy: "Nevíš, že zrovna ty jsi bídný, mizerný, chudý, slepý a nahý." Je zlé, jestliže je někdo přirozeně chudý, slepý a nahý. Ale jestliže to ani neví, nevnímá již svůj stav, potom s ním duševně něco nesouhlasí. V duchovním smyslu je to stejné.
Tragédií tohoto podvodného posledního časového období je, že lidé si předvádějí, namlouvají a namýšlí něco, co v základě vzato vůbec není realitou. Podle kárání Pána schází věřícím na konci času milosti reálné duchovní posouzení. Žijí ve světě přání a snů, aniž by chápali, že Pán je kárá oprávněně. Přesto se On těch Svých nevzdává, klepe a udílí jim radu: "Kup ode Mne zlato, které je v ohni zprubováno, aby jsi zbohatl, a bílé roucho, abys je oblékl a nebyla vidět hanba tvé nahoty, a oční mast na pomazání očí, abys viděl. JÁ usvědčuji a trestám všecky, které miluji. Buď tedy horlivý, a čiň pokání."
Jenom kdo pozná svůj vlastní stav a přijde k Pánu, přijme, co On připravil, včetně pomazání očí, aby to Boží, a co patří ke království Božímu, zjevením Ducha mohl vidět. Pán svědčí, že stojí přede dveřmi a klepá, přestože se uvnitř o Něm káže a zpívá a mluví o působení a darech Ducha. Bohoslužby mají svůj průběh, Jemu ale není dopuštěno, aby ve shromáždění přišel ke Slovu a mohl se v něm zjevit. Ale Jeho dlouhoshovívavost se chýlí ke konci.
Proto se On obrací jako klepající k jednotlivcům a říká: "Hleď, stojím před dveřmi a tluču; jestliže někdo Můj hlas slyší a otevře dveře, pak k němu vejdu a budu s ním večeřet a on se Mnou." To je nynější situace. Ne konfese, nýbrž jednotlivci v konfesích slyší Jeho volání, přijímají Jeho radu a otvírají dveře svého srdce, aby On mohl s nimi jíst Svůj připravený pokrm. Stůl Páně nebyl v žádném jiném předcházejícím období tak bohatě prostřen, jako nyní.
Pokud jde o zaslíbení, pak to je to nejmocnější ze všech: "Kdo přemůže, bude sedět se Mnou na trůnu, jako Já jsem přemohl a usedl jsem s Otcem na Jeho trůnu." V Kristu udělal Bůh začátek nového stvoření skrze zplození; proto se On tomuto časovému období původně představil jako Počátek stvoření Božího. Všichni zplození a znovuzrození skrze Jeho Ducha (Jana 3:3-7, Jak. 1:18, 1. Petra 1:23, 1. Jan. 5:1-4) tvoří zástup prvotiny (Židům 12:23) a jsou zároveň novým stvořením v Kristu ( 2. Kor. 5:17-19) a budou s tím, jenž přemohl, sedět na Jeho trůnu a společně s Ním vládnout.
Je nápadné, že na počátku každého okružního dopisu je psáno: TAK MLUVÍ PÁN. Na konci každého čteme: "Kdo má ucho k slyšení, slyš, co Duch praví církvím." Právě o to jde, slyšet přítomné mluvení Ducha, totiž pro tento čas zaslíbené a zjevené Slovo. To je ta vlastní zvěst nyní, o kterou šlo i v každém časovém období. V prvních třech okružních dopisech stojí tento výrok před zaslíbením, v posledních čtyřech po zaslíbení.
V Matouši 13 Pán obšírně zdůraznil nutnost slyšet a vidět. ON blahoslavil oči těch, kteří vidí a uši těch, kteří slyší. Přemožitelé ze všech časových období sestávají z těch, kteří ve svém čase slyšeli, věřili a následovali Boží zvěst. Tak získali podíl při tom, co Bůh přítomně činil. Rovněž i my musíme slyšet, co odpovídající zvěstí říká Duch v našich dnech pro náš čas, abychom měli podíl při tom, co Bůh zaslíbil a přítomně činí. Opravdové děti Boží neslyší jen posla, který vystupuje jako anděl a přináší Boží zvěst, nýbrž slyší to TAK MLUVÍ PÁN, věří svědectví Slova a stávají se tak přemožiteli, kteří všechno zdědí.