2. Skutečná pravda o hříchu
Proč se někteří lidé často chovají
jako zvířata?
Odpověď zní: Protože se zajímají pouze o své tělesné potřeby a
svou existenci na této zemi.
Jaké zájmy mají zvířata? Jídlo, spánek a pohlavní uspokojení. To
je vše. A pokud člověk má pouze tytéž potřeby, můžeme říci, že sestoupil na
zvířecí úroveň.
Bůh ale nestvořil člověka, aby byl jako ta zvířata. Stvořil nás,
abychom byli jako On - morální a přímí, s ryzím charakterem, dokázali se
ovládat a neotročili nízkým pudům.
To, že jsme chytřejší než zvířata a že jsme vzdělaní, nás nečiní
lepšími, než jsou ona! Dokonce i chytří, vzdělaní lidé jsou otroci chamtivosti,
sobeckosti, sexuálních chtíčů, hněvu atd.
Kdesi v nás je něco hlubšího než naše mysl - je to náš duch. Díky
němu jsme si vědomi Boha. To nemá žádné zvíře.
Jak jsme si pověděli v předešlé kapitole, Bůh nás učinil jako
morální bytosti schopné svobodného rozhodování. Svoboda rozhodování s sebou ale
nese nebezpečí dát přednost sobě a nepodřídit se Božím zákonům. Bůh byl ale
ochoten podstoupit takové riziko, protože toužil po dětech, které se pro něho
rozhodnou svobodně.
Veškerý chaos, zmatek, nemoci a zlo ve světě jsou přímým důsledkem
neposlušnosti Boha a naslouchání ďáblu.
Prvním mužem a ženou, které Bůh stvořil, byli Adam a Eva. V den,
kdy je Bůh učinil, byli ve stavu nevinnosti. K tomu, aby se mohli stát svatými,
museli mít možnost volby. Aby mohli mít možnost volby, muselo tu být pokušení,
jinak by nemohli odmítnout zlo a přilnout k Bohu. Proto Bůh dovolil, aby Satan
přišel a pokoušel je.
Můžeme se o tom dočíst v první knize Bible (Gn 2 a 3).
Mezi nevinností a svatostí je velký rozdíl. Nevinnost je to, co
vidíme na malém děťátku. Chceteli vidět, jaký byl Adam při stvoření, podívejte
se na miminko. Je nevinné, nezná dobro ani zlo. Takový malý človíček není ale
svatý, ani osvědčený. Této dokonalosti může dosáhnout, když roste a činí
rozhodnutí; odmítá zlo a volí Boha.
Když odmítáme přijmout nabídku pokušení, budujeme svůj charakter.
Jste tím, čím jste, na základě toho, jaké volby jste ve svém životě doposud
učinili.
Jsou-li ostatní okolo vás lepší než vy, je to tím, že ve svém životě
učinili lepší rozhodnutí než vy.
Všichni se denně rozhodujeme, a tyto volby určují, jací jednou
budeme.
Když Bůh učinil prvního muže a ženu, dal jim příležitost stát se
svatými tím, že dovolil, aby je Satan pokoušel. Uvedl je do zahrady a řekl jim,
že mohou jíst z každého stromu, kromě jednoho. To byla ta zkouška.
V podstatě to byl velice snadný test, protože v zahradě byly
tisíce nádherných stromů s lákavým ovocem a mohli jíst z každého stromu,
kromě jednoho. V tomto jednoduchém testu poslušnosti ale selhali.
Satan totiž přišel do zahrady a pokoušel je slovy, že pokud by
pojedli ze zakázaného stromu, byli by jako Bůh. Pokušení, kterému v té chvíli
čelili, nespočívalo v pouhém pojedení ovoce z onoho stromu, ale v tom, že když
si usmyslí, mohou být jako Bůh.
Právě po tom kdysi zatoužil on sám a nyní vemluvil Adamovi a Evě,
aby po tom zatoužili i oni.
Ovšem, mluvil lži. A byly to stejné lži jako ty, jimiž svádí lidi
dnes. A tak, jako padají následkem jeho lží lidi dnes, padli tehdy oni.
Neposlechli Boha a stihl je stejný osud, jako předtím Satana. Byli vyhnáni z
Boží přítomnosti.
O všech podrobnostech této události se můžete dočíst v první knize
Bible, Genesis, ve 3. kapitole.
Adam a Eva se domnívali, že neuposlechnutí Božího příkazu jim
zajistí Boží vševědoucnost a nezávislost. Stali se ale svobodnými? Naopak!
Stali se Satanovými otroky. Skutečně svobodnými se můžeme stát jedině
poslušností Božích příkazů.
V tomto Satan klame tolik lidí. Říká jim, že když si opravdu
chtějí užít života, mají ignorovat Boží zákony.
Nyní víme, jak se hřích usadil v lidské rase.
Adam a Eva učinili ten den v zahradě Eden veledůležité rozhodnutí.
To zapříčinilo celoživotní důsledky pro ně i pro jejich potomky.
Všechna rozhodnutí, která v životě učiníme, nesou své ovoce.
Všichni musíme sklidit, co jsme zaseli. Často dokonce naše děti sklízí trpké
plody naší setby. V případě Adama, on i jeho žena museli odejít z Boží
přítomnosti na zbytek svého života.
Nemysleme si tedy, že malá rozhodnutí, která činíme dnes, jsou
nedůležitá nebo že jednou nebudeme sklízet, co jsme dnes zaseli. Bůh dovoluje,
abychom byli zkoušeni a pokoušeni prostřednictvím nejrůznějších lidí a
nejrůznějších situací, abychom mohli před Bohem prokázat, že po něm toužíme víc,
než po čemkoli na světě. To je smysl každého pokušení, kterým procházíme:
dokázat, že Stvořitele si ceníme více než věcí stvořených.
Jádrem všeho hříchu je dávat přednost stvořenému nebo sobě před
Stvořitelem. Je to volba vlastní cesty místo té Boží. Je to hledat své potěšení
místo hledat, jak se líbit Bohu. Hřích není jen cizoložství, vražda nebo
krádež. Je to chtít si dělat věci po svém. Svéhlavost, kterou vidíme u malého
dítěte, je počátkem hříchu. Hřích přebývá v přirozenosti každého dítěte od
narození, a jak roste, usiluje prosadit si svou, uchvacuje a bojuje s druhými
dětmi, aby dostalo, co chce.
Když dospějeme, příliš se nelišíme od toho, jací jsme byli jako
děti. Jsme jen chytřejší a měníme své metody! Stejní zůstávají dokonce
kultivovaní lidé. Svou sobeckost, závist, žádostivost či svůj chtíč pouze
skrývají za maskou laskavosti a často dokonce náboženství!
Hřích prostupuje celou naši bytost. Hříchu se nedá zbavit
náboženským cvičením, jako posty, modlitbami, poutěmi či sebeovládáním. Z hříchu
nás může osvobodit jen Bůh.
Bůh ale musí čekat, dokud nepoznáme, že hřích je zlem, jakým je.
Ježíš jednou řekl, že nepřišel povolat "spravedlivé", ale hříšníky. To
neznamená, že by někteří na zemi byli spravedliví a ostatní hříšníci. Řekl to
sarkasticky těm samospravedlivým náboženským lidem, kteří se považovali za
svaté.
Ježíš tím řekl, že nemůže spasit ty, kdo hledí laskavýma očima na
sebe a mají se za "spravedlivé".
Pouze ti, kdo zjistí, že jsou nemocní, půjdou k lékaři. Podobně i
my ze všeho nejvíce potřebujeme zjistit, že jsme hříšní. Ať patříme k
jakémukoli náboženství, všichni jsme hříšníci. Zhřešili jsme proti svatým Božím
zákonům myšlenkami, slovy, skutky, postoji a motivy.
Na Boží standardy jsme zdaleka nedosáhli.
Vliv hříchu na naši duši je ničivější než vliv nemoci na naše
tělo.
Uvědomujeme si to? Jak vnímáte AIDS - tu obávanou sexuálně
přenášenou nemoc, která se šíří dnešním světem?
Lidé se obávají nákazy AIDS natolik, že se bojí jít kamkoli, kde
je někdo nakažený. Hřích je ještě horší - poškozuje nám duši a navenek to není
zjevné. Důsledky hříchu jsou ale mnohem vážnější, než důsledky AIDS. Ničí nám
život, činí nás nešťastnými na tomto světě a nakonec nás zničí na věčnosti,
pokud od něho nebudeme zachráněni.