7. Skutečná pravda o záchraně
Jméno "Ježíš" znamená "Spasitel".
S tímto jménem přišel na tuto zem, protože právě to přišel vykonat
- spasit (zachránit) lidi z jejich hříchů.
Záchrana je více než odpuštění.
Dovolte mi ilustraci, na níž vysvětlím rozdíl.
Řekněme, že opravují ulici u našeho domu a vykopali tam hlubokou
jámu. Svému malému synovi říkám: "Nechoď blízko k té jámě, abys do ní nespadl."
Dejme tomu, že mě neposlechne a jde blíž, aby se podíval dovnitř. Uklouzne a
spadne dolů. Ze dna tři metry hlubokého výkopu pak křičí a volá mě.
Když přijdu, říká mi, že je mu opravdu líto, že mě neposlechl a
prosí za odpuštění. Mohl bych mu na to říci: "Dobrá, synku, odpouštím ti" a
odejít. Odpustil jsem mu? Ano. Ale nezachránil.
Záchrana je více než odpuštění. Abych ho zachránil, musel bych ho
vytáhnout z té jámy, do které sklouzl.
A přesně to přišel Ježíš udělat pro nás. To, že nám hříchy
odpouští, nestačí. On nás od nich přišel zachránit!
My všichni jsme sklouzli do hluboké jámy hříchu tím, že jsme
neuposlechli své svědomí opět a opět. V této situaci, pokud by nám Bůh mohl
odpustit, bylo by to už tak úžasná zpráva. Dobrá zpráva Kristova není jen v
tom, že nám odpouští, ale že nás dokonce zachraňuje z moci hříchu.
Záchranu (spásu) zakoušíme ve 3 časech - v minulém, přítomném a
budoucím. Nejdříve musíme být zachráněni od odplaty hříchu. Pak musíme být
zachráněni od moci hříchu. A nakonec budeme zachráněni od samotné přítomnosti
hříchu, jakmile vejdeme do nebe.
První část záchrany se týká odpuštění našich hříchů - sejmutí viny
za dřívější hříchy.
To ale nestačí. Potřebujeme Boží pomoc, abychom mohli žít
spravedlivě nyní i nadále. A k tomu nám Bůh dává svoji moc.
Slyšel jsem příběh z psychiatrické kliniky, kde lidé, kteří nebyli
mentálně v pořádku, byli přijati k léčbě. Používali tam test, kterým chtěli
zjistit, zda někteří z jejich pacientů byli vyléčeni natolik, že jsou schopni
rozumně uvažovat. Dali takového pacienta na pokoj, kde z kohoutku neustále
tekla voda.
Dali mu mop a kýbl a požádali ho, aby stíral podlahu dosucha.
Pokud se o to snažil, aniž by nejprve zavřel kohoutek, mělo to indikovat, že ke
zdravému rozumu ještě nepřišel.
To je i náš problém. V našem nitru existuje kohoutek, ze kterého
neustále vytéká hřích. Ježíš stírá hříchy, kterých jsme se dopustili. Avšak
nejen to! Dává nám i moc ten kohoutek zavřít! Bez toho by evangelium nebylo
dobrou zprávou.
Evangelium (dobrou zprávu) Bible popisuje slovy: "je to Boží moc k
záchraně" (Ř 1,16)
Prvním zdrojem moci je Bible. Boží slovo je mocná zbraň, která nám
může pomoci zvítězit nad pokušením. V Bibli čteme, že sám Ježíš přemáhal
Satanova pokušení mocí Božího slova (Mt 4,1-11).
Proto si musíme navyknout denně číst Boží slovo, aby Bůh skrze ně
k nám mohl mluvit a posilovat nás pro boje každodenního života.
Mladým mužům Bible říká: "jste silní a slovo Boží ve vás zůstává,
a přemohli jste toho Zlého" (1J 2,14)
Druhým zdrojem moci je Duch svatý, který přichází, aby v nás žil.
Chce v náš žít nepřetržitě, mluvit k nám denně, posilovat nás do životních bojů
a být nám nápomocen v následování Ježíše v jeho šlépějích jako jeho
učedníci. Musíme prosit Boha, aby nás naplňoval Duchem svatým neustále.
Pán Ježíš Kristus řekl: "Jestliže tedy vy, ač jste zlí, umíte svým
dětem dávat dobré dary, čím spíše Otec z nebe dá Ducha svatého těm, kteří ho
žádají" (Lk 11,13).
Třetím zdrojem moci je společenství s druhými křesťany, se kterými
jsme jedné mysli.
Když je mnoho uhlíků v ohni pohromadě, všechny krásně hoří. Když
jeden uhlík vytáhnete (i když je to ten, který hoř í nejjasněji), po chvíli
vyhasne. Tak tomu bude i s námi, když budeme zkoušet žít pro Boha osamoceně,
bez společenství s druhými křesťany. Zde ale musíme být opatrní, neboť ne všichni,
kdo se nazývají "křesťané", opravdovými křesťany také jsou.
Ve skutečnosti bezpečný odhad říká, že 90% těch, kdo se nazývají
křesťany, nejsou Boží děti (nehledě na to, ke které skupině nebo denominaci
patří). Neučinili osobní rozhodnutí, ohledně rozchodu s hříchem a přijetím
Krista za Pána nad svým životem. Považují se za křesťany, protože se narodili v
křesťanské rodině, nebo navštěvují křesťanská společenství.
Takovým, kteří jsou křesťany jen podle jména, se musíme vyhýbat a
hledat společenství s těmi, kteří se křesťany stali vědomě skrze zkušenost s
Bohem a kteří usilují následovat Ježíše Krista v každodenním životě.
Když jsme přijali Krista jako svého Pána a Spasitele, Bible říká,
že jsme se narodili z Ducha a jsme Boží děti. Bůh je nyní naším Otcem. A
jako pozemští otcové, i Bůh dychtí poskytnout nám vše, co potřebujeme k životu
na zemi, duchovně i fyzicky.
Pán Ježíš Kristus řekl, že pokud máme na prvním místě ve svém
životě Boží zájmy, pak vše ostatní, co na zemi potřebujeme, nám bude přidáno.
Jinými slovy: "Váš nebeský Otec ví, co potřebujete a dá vám to,
když mu dáte ve vašem životě první místo a budete žít, jak si přeje, abyste
žili" (Mt 6,32n)
Jednou z největších výsad, které mají Boží děti, je modlitba -
mluvit se všemohoucím Bohem a slyšet mluvit Boha k sobě ve svém duchu. Bůh k
nám běžně nemluví tak, že bychom to mohli vnímat sluchem, ale mluví k našemu
duchu v nás a tento jeho hlas je právě tak skutečný, jako hlas slyšitelný.
Ježíš nás povzbuzuje, abychom Bohu říkali o všem, co nás tíží.
Mnoho lidí tiše trpí, protože nemají, komu by o svém trápení mohli
povědět. Boží dítě ale má Otce v nebesích, kterému může říci všechno. Může také
důvěřovat, že nebeský Otec mu dá všechno, co na zemi potřebuje.
Pán Ježíš Kristus nás učí, že můžeme věci změnit, když prosíme
Boha, aby je změnil. To je zázrak modlitby. Nemusíme fatalisticky přijmout vše,
co se nám stane (s tím, že "Cokoli se děje, je Boží vůle") pokud něco škodí nám
nebo našim rodinám. Fatalismus je něco jiného, než podřízení se Boží vůli. Bůh
nás povzbuzuje, abychom prosili o to, co potřebujeme. V Bibli máme zaslíbení:
"Bůh naplní každou vaši potřebu" (Fp 4,19).
Jako moudrý otec, Bůh nám nedá všechno, co chceme a za co ho
prosíme. Dá nám to, co potřebujeme a co vidí, že je pro nás dobré.
Bůh je dobrý a nechce, aby na jeho děti přišlo někdy něco zlého. Můžeme
tedy k němu přijít
směle a prosit ho, aby nás vysvobodil od všeho zlého.
Na světě je mnoho lidí, kteří mají potíže vlivem působení
čarodějnictví nebo černé magie, kterou proti nim někdo použil. Pokud jste dali
své srdce a život Kristu, nemohou vám už takové satanské snahy ublížit. Můžete
pozvednout jméno Pána Ježíše Krista (který porazil Satana) a vyhnat ho.
Žádné čarování ani černá magie vám ani vašim dětem už nikdy
nemohou ublížit, když se jim postavíte ve jménu Ježíše Krista. Moc jakéhokoli
kouzla uplatněného na vás, může být odražena právě teď - v tuto chvíli,
budete-li se dovolávat jména Pána Ježíše Krista, aby vám přineslo záchranu.
Bible říká, že smrtí na kříži, Ježíš porazil Satana a zbavil ho
moci. To se již stalo. Stejně jakou odpuštění hříchů, i zde platí, že Satanova
porážka se ve vašem životě nenaplní, dokud to osobně nepřijmete.
Ježíš "svou smrtí zlomil moc toho, který měl moc smrti (tj.
ďábla), a osvobodil ty, kteří byli strachem ze smrti drženi po celý život v
otroctví" (Žd 2,14n).
"Poddejte se tedy Bohu. Vzepřete se ďáblu a uteče od vás" (Jk
4,7).
I potom, co se staneme Božími dětmi, Bůh bude ďáblu dovolovat, aby
nás pokoušel - to totiž slouží k posilování, abychom byli silní. Nyní již máme
moc Ducha svatého, který v nás přebývá, aby nám dával sílu odporovat Satanu a
odrážet jeho útoky.
Bůh v žádném případě nezaslíbil, že jeho děti na zemi budou žít
bez zkoušek a potíží.
Bůh chce, abychom byli drsní a silní a ne jako děti bohatých
rodičů, které jsou hýčkáním od narození rozmazlené. Silnými nás udělá, když
dovolí, abychom v životě procházeli zkouškami a souženími stejně jako ostatní
lidé.
Právě díky těmto zkouškám poznáváme Boha lépe, neboť v každé
situaci zakoušíme jeho zázračnou pomoc.